V hlubokých lesích jižní Francie, v roce 1764, se zrodila jedna z nejzáhadnějších a nejstrašidelnějších legend v historii Evropy. V kraji Gévaudan, který se nyní nachází v dnešním departementu Lozère, byla zvířecí řádění tak brutální, že se stala předmětem desítek knih, filmů a televizních pořadů. Tato příběh o Gévaudanské bestii (francouzsky La Bête du Gévaudan) je tak fascinující, jak je děsivý.

Stín smrti v kraji Gévaudan

Byl teplý letní večer roku 1764, když mladá pastýřka Jeanne Bouletová hlídala své stádo ovcí na pastvě v kraji Gévaudan. Nečekala, že se stane první obětí jednoho z nejstrašnějších predátorů v dějinách Francie. Bestie zaútočila na mladou dívku tak rychle a brutálně, že přežila jen několik okamžiků poté, co byla napadena.

Tento útok byl pouze začátkem hrůzy, která měla přijít. V následujících třech letech zaútočil tento zdánlivě nezranitelný predátor na více než 200 lidí, přičemž zabil okolo 100 z nich a další zmrzačil nebo zohavil. Útoky byly tak brutální, že místní obyvatelé začali mluvit o démonickém vlkodlakovi nebo dokonce o satanském zvířeti.

Další útoky bestie

Během tří let řádění Gévaudanské bestie bylo nahlášeno více než 200 útoků, přičemž až 60 obětí bylo zabito a mnoho dalších zraněno. Zmínky o útocích často zahrnují podrobné popisy zranění obětí, jako jsou okousané končetiny, roztrhaná hrdla nebo rozsáhlá krvácení, což poukazuje na neobyčejnou agresivitu a sílu zvířete. Mezi dobře popsané útoky patří:

1. Útok na rodinu
   V lednu 1765 zaútočila bestie na malou rodinu, která se pokoušela bránit svůj dům. Při útoku byla zavražděna matka a její dvě děti, zatímco otec byl vážně zraněn.
   
2. Marie-Jeanne Valetová
   V srpnu 1765 se Marie-Jeanne Valetová, mladá žena ze vsi Paulhac, ubránila útoku Gévaudanské bestie. Údajně probodla zvíře svým kopím, což bestii přinutilo k ústupu. Marie-Jeanne se stala symbolem odvahy a odporu proti bestii.
   
3. Útok na skupinu dělníků
   V říjnu 1765 zaútočila bestie na skupinu dělníků pracujících na poli nedaleko vesnice. Zabilo jednoho z nich a zranilo další dva, než bylo zahnáno pryč.
   
4. Útok na mladého chlapce
   V prosinci 1765 byl sedmiletý chlapec zavražděn bestií, když se pokoušel zachránit svého mladšího bratra, který byl také napaden. Chlapec se stal jednou z nejmladších obětí bestie.
   
5. Útok na vesnický trh
   V únoru 1766 zaútočila bestie na vesnický trh v obci Besseyre-Saint-Mary, kde zabilo jednoho člověka a zranilo několik dalších, než bylo zahnáno pryč.
   
6. Poslední útok
   V červnu 1767 došlo k poslednímu zaznamenanému útoku Gévaudanské bestie, když byl napaden a zabit sedlák nedaleko vesnice La Besseyre-Saint-Mary. O několik dní později byla bestie zastřelena Jean Chastelem, což ukončilo její vládu teroru v kraji.

Jak Gévaudanská bestie vypadala?

Popisy bestie se liší, ale většina svědků a jejich popisů zahrnuje několik společných rysů. Bestie je často popisována jako velké, vlčí podobné zvíře, které má hnědé nebo červenohnědé srsti a silný, široký hrudník. Její hlava je popsána jako obrovská, se špičatými ušima, velkými čelistmi a zlověstným pohledem v jejích žhavých očích. Někteří svědci popisují bestii jako mívající pruhy podél své srsti, zatímco jiní tvrdí, že má hřívu jako lev nebo dlouhý ocas zakončený třásní.

Gévaudanská bestie byla také považována za mimořádně silnou a rychlou, schopnou unikat střelám, lovcům a pastem. Byla také zjevně velmi inteligentní, dokázala se skrývat a zaútočit na své oběti s rafinovanou taktikou. Útoky byly často smrtící a kruté, s oběťmi nalezenými s okousanými končetinami, roztrhanými hrdly nebo rozsáhlými krváceními.

Někteří svědci dokonce tvrdili, že se pohybovala vzpřímeně.

Lov a zabití bestie

Lov na Gévaudanskou bestii vyvolal ve Francii v 18. století obrovský zájem. Kvůli rostoucímu počtu útoků a obětí se francouzská vláda rozhodla zasáhnout a poslat profesionální lovce, vojáky a dobrovolníky, aby bestii dopadli a ukončili řadu krutých útoků.

Jeden z prvních zásadních pokusů o dopadení bestie proběhl v roce 1765, když král Ludvík XV. poslal svého královského lovce, Françoise Antoineho, do Gévaudanu. Antoine vedl skupinu vojáků a místních dobrovolníků, kteří se účastnili rozsáhlých pátracích akcí v krajině, při kterých zkoumali lesy, kopce a údolí. Během svého pobytu v Gévaudanu zabil Antoine několik velkých vlků, z nichž jeden byl považován za Gévaudanskou bestii, protože měl neobvykle velké rozměry a pruhy na srsti. Avšak po jeho smrti pokračovaly útoky na místní obyvatele.

Poté, co se útoky nezastavily, do Gévaudanu přišel další lovec jménem Jean Chastel. Chastel byl místní rolník a vášnivý lovec, který se rozhodl bestii dopadnout vlastními silami. Na lov se vydal s malou skupinou mužů a svými dvěma nejlepšími psy. Po několika dnech strávených v lese narazili na bestii, která se právě chystala zaútočit na další nevinnou oběť.
Podle legendy se 19. června 1767 Chastel modlil, když zahlédl bestii, která se k němu blížila.
Chastel vystřelil do bestie vlastnoručně vyrobenou kulku s příměsí stříbra, kterou prý předtím navíc posvětil kněz. Bestie padla mrtev k zemi a útoky na obyvatelstvo skončily.

Ačkoli se příběh o Jeanu Chastelovi stal nejznámějším příběhem o lovu na Gévaudanskou bestii, jeho pravdivost je stále předmětem debat. Skeptici tvrdí, že Chastel mohl zastřelit obyčejného vlka, který neměl nic společného s řadou útoků v Gévaudanu. Na druhou stranu, někteří lidé věří, že Chastel opravdu zabil tajemnou bestii, která terorizovala region po několik let.

Záhady spojené s Gévaudanskou bestií

Gévaudanská bestie byla obklopena záhadami a nevysvětlitelnými událostmi, které dodnes budí zvědavost a fascinaci. Jednou z největších záhad je, proč byla bestie tak odolná vůči pokusům o její zabití. Během let na ni bylo vystřeleno mnoho střel, ale zdálo se, že je to pro ni pouze nepatrné podráždění.
Stejně tak se dokázala úspěšně vyhýbat všem nastraženým pastem.

Někteří očití svědci tvrdili, že viděli bestii zraněnou nebo dokonce mrtvou, ale přesto se vždy znovu objevila a pokračovala v útocích. Další záhadou byla její schopnost uniknout i nejlepším loveckým psům a zkušeným lovcům, což vedlo k domněnce, že se jedná o nadpřirozenou bytost.

Bylo tajemství Gévaudanské bestie odhaleno?

Když byla bestie konečně mrtvá, lidé se domnívali, že její tajemství vyjde na denní světlo. Panuje názor, že když Chastel a jeho muži zvíře prozkoumali, zjistili, že se jedná o velkého vlka. Jak je tedy možné, že takový běžný tvor dokázal způsobit tolik hrůzy a smrti?

Někteří vědci dnes věří, že Gévaudanská bestie mohla být ve skutečnosti několik vlků nebo jiných zvířat, která se chovala neobvykle agresivně, možná kvůli nemoci nebo hladu. Jiní zastávají názor, že bestie mohla být exotické zvíře, které uniklo z nějakého soukromého výběhu nebo bylo úmyslně vypuštěno do přírody. Existují také teorie o hybridním tvoru, který by vznikl křížením vlka s jiným druhem zvířete.

Někteří badatelé dokonce spekulují, že za útoky mohl stát člověk, který by si tak chtěl vyřídit účty se společností nebo vyvolat paniku. Některé z útoků byly totiž natolik zvláštní a necharakteristické pro chování divokých zvířat, že je těžké představit si, že by mohl být pachatelem pouze vlk nebo jiné zvíře. Některé oběti totiž byly údajně svlečené a následně opět neúplně oblečené, tak je možné, že byly oběti pohlavně zneužity. Této teorii ale odporují některá další zjištění, jako je například charakter zranění.
Nutno zmínit, že existují teorie o tom, že se jednalo o člověka, který k útokům používal k tomu vycvičené zvíře. Tedy kombinaci obojího. Zvíře mohlo mít nějaký ručně vytvořený návlek, který sloužil jako brnění a proto byl problém zvíře zabít.

Některé z nejnovějších teorií naznačují, že Gévaudanská bestie mohla být ve skutečnosti velký šimpanz, který unikl ze zajetí a naučil se lovit a zabíjet lidi.

Navzdory nejrůznějším teoriím a spekulacím zůstává pravá podstata Gévaudanské bestie dodnes záhadou. Ať už šlo o vlka, člověka, exotické zvíře nebo nadpřirozenou bytost, bestie z Gévaudanu zanechala trvalý otisk ve světě lidových pověstí a stala se symbolem nevysvětlitelného zla, které může najednou přijít z nevinně vypadajícího koutu přírody.