Krakatice, tajemní a nebezpeční obyvatelé hlubin, se staly v posledních letech stále populárnějšími v rámci dobrodružných příběhů, popkultury a námořních bájí. Tito záhadní tvorové, jejichž původ je dosud nejasný, jsou často známí především pro svou schopnost napadat lodě a způsobovat zkázu na otevřeném moři.
Legendy o krakaticích
Krakatice se staly součástí lidového vyprávění a námořních legend již před staletími. Vědci se domnívají, že obří hlavonožci by mohli být zodpovědní za některé pověsti o útocích na lodě a že jejich velikost a schopnosti by mohly být základem mýtů o krakenovi.
Kraken je bájný obří hlavonožec schopný potápět celé lodě. Podle některých zpráv býval spatřen u pobřeží Norska a Islandu. Příběhy o této obrovské mořské příšeře s mnoha chapadly kolovaly mezi námořníky od pradávna, první písemné zprávy o krakenovi pocházejí od bergenského biskupa Erika Pontoppidana z poloviny 18. století. Přestože námořníci znali dobře chobotnice a další hlavonožce s chapadly, považovali krakena za odlišný druh především proto, že byl podstatně větší.
Příběh o krakenovi se stal základem mnoha dalších legend o krakaticích a inspiroval mnoho autorů k vytvoření dalších příběhů o těchto tajemných monstrech.
Doložené útoky na lodě
Ačkoliv většina příběhů o krakaticích je považována za mýty a legendy, existuje několik doložených případů útoků na lodě, které jsou připisovány právě těmto tajemným tvorům:
Útok na HMS Daedalus (1848)
Jeden z nejznámějších útoků na lodě se odehrál v roce 1848, když britská válečná loď HMS Daedalus hlásila střetnutí s obřím mořským tvorem, který byl později identifikován jako krakatice. Posádka loď tvrdila, že monstrum mělo délku přes 20 metrů a představovalo vážné nebezpečí pro loď. Tento případ je často citován jako jeden z nejvěrohodnějších prvních důkazů existence krakaticic.
Útok na USS Stein (1978)
V roce 1978 hlásila americká námořní loď USS Stein útok neznámého mořského tvora, který způsobil značné škody na lodním sonaru. Po analýze zbytků nalezených na povrchu lodi vědci spekulovali, že útočníkem mohla být krakatice, nebo jiný velký neznámý mořský tvor. Tento incident přitáhl pozornost veřejnosti a odborníků a vedl k dalšímu zkoumání existence krakatice.
Je dobré podotknout, že některé teorie říkají, že by se mohlo jednat i o zcela neznámý druh mořského živočicha, který dosud nebyl objeven a popsán vědou. Tato teorie je podpořena skutečností, že oceány jsou stále málo prozkoumané, a že existuje mnoho neznámých druhů živočichů, které dosud nebyly objeveny.
Život krakatic
Vědci se již delší dobu snaží objasnit povahu a život krakatic obrovských (Architeuthis dux), aby lépe porozuměli těmto tajemným tvorům. Jejich život je z větší části opředený záhadou. Tito hlavonožci dosahují mimořádných velikostí. Do dnešní doby je doloženo několik pozorování krakatice obrovské, která pravděpodobně může měřit 10 (samec), až 13 (samice) metrů na délku.
Její tělo se skládá z trupu (pláště), celkem osmi ramen a dvou dlouhých chapadel (nejdelších mezi hlavonožci).
Krakatice obrovská obývá hluboké oceány, ale místa její přesného výskytu jsou stále neznámá. Většinou se vyskytuje v hloubkách od 200 až do 1000 metrů. Živí se převážně menšími rybami a jinými hlavonožci.
Krakatice v kultuře
Krakatice se postupem času staly součástí i vědeckofantastických příběhů, kde autoři využili svou kreativitu a představivost, aby stvořili nové a fascinující příběhy o těchto tajemných tvorech. Například v románu „20 000 mil pod mořem“ od Julese Verna, kapitán Nemo a jeho posádka v ponorce Nautilus čelí obří krakatici, která představuje jedno z největších nebezpečí na jejich cestě.
