V únoru 2026 se lidstvo nachází na prahu nové éry, která zásadně transformuje cislunární prostor z vědecké periferie na strategické a ekonomické centrum budoucí civilizace. Tato transformace není pouze technologickou výzvou, ale představuje komplexní redefinici mezinárodních vztahů, komerčních příležitostí a vědeckých ambicí. Hlavním pilířem tohoto úsilí je americký program Artemis, který pod vedením NASA a v úzké spolupráci s mezinárodními a komerčními partnery usiluje o znovunavázání lidské přítomnosti na Měsíci. Souběžně s tím se rozvíjí ambiciózní projekt Mezinárodní lunární výzkumné stanice (ILRS) pod vedením Číny a Ruska, což vytváří dynamické a vysoce konkurenční prostředí. Tato analýza podrobně zkoumá aktuální stav misí, technologické specifikace, strategické posuny klíčových aktérů a vizi trvalé udržitelnosti v lunárním prostředí.

Současný stav a bezprostřední horizont mise Artemis II

Mise Artemis II představuje v únoru 2026 nejkritičtější milník v krátkodobém horizontu průzkumu vesmíru. Jako první pilotovaný let lodi Orion a rakety Space Launch System (SLS) k Měsíci od roku 1972 nese tato mise břemeno prokázání bezpečnosti a efektivity celého systému pro hluboký vesmír. Aktuální stav k polovině února 2026 ukazuje na intenzivní finální přípravy, které jsou však doprovázeny technickými výzvami typickými pro vývoj takto komplexních systémů.

Technická připravenost a incidenty na rampě 39B

Raketa SLS s lodí Orion je v současné době vertikálně umístěna na startovacím komplexu 39B v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě. Proces integrace vyvrcholil 18. ledna 2026, kdy byl celý stack dopraven na rampu pomocí pásového dopravníku Crawler-transporter 2. Nicméně cesta k plánovanému březnovému startu nebyla bez překážek. Během „mokrého nácviku“ (wet dress rehearsal) provedeného 2. února 2026 byl odhalen únik kapalného vodíku v pozemním rozhraní, což si vynutilo odklad startu z původně zvažovaného února na březen 2026. Inženýři NASA rovněž identifikovali potřebu retorquingu (dotažení) ventilu spojeného s tlakováním poklopu modulu pro posádku lodi Orion, což dále prodloužilo uzavírací operace.

Klíčový milník Artemis II	Datum / Stav	Poznámka
Zahájení skládání (stacking) SLS	20. listopadu 2024	Zahájeno levým zadním segmentem boosteru
Integrace lodi Orion a LAS	20. října 2025	Dokončení plného stacku
Rollout na rampu 39B	18. ledna 2026	Přesun z VAB pomocí CT-2
Wet Dress Rehearsal	2. února 2026	Identifikován únik vodíku
Plánovaný start (NET)	7. března 2026	Čas 01:29:00 UTC (6. března 20:29 EST)

Posádka a vědecký přínos mise

Posádka mise Artemis II byla vybrána tak, aby reflektovala globální a inkluzivní charakter programu. Velitelem mise je Reid Wiseman (NASA), pilotem Victor Glover (NASA), který se stane prvním barevným mužem u Měsíce, a specialisty jsou Christina Koch (NASA) – první žena u Měsíce – a Jeremy Hansen z Kanadské vesmírné agentury (CSA), který reprezentuje historicky první účast mezinárodního astronauta na měsíční misi.

Kromě ověření systémů podpory života a manévrovacích schopností v blízkosti vyhořelého stupně ICPS (Interim Cryogenic Propulsion Stage) nese Orion několik vědeckých experimentů. Experiment AVATAR (A Virtual Astronaut Tissue Analog Response) využívá organoidy na čipu k simulaci lidských orgánů a studiu dopadu hlubokého vesmírného záření na lidské zdraví. Další projekt, ARCHAR (Artemis Research for Crew Health And Readiness), monitoruje behaviorální zdraví a imunitní biomarkery posádky prostřednictvím vzorků slin a analýzy spánkových vzorců.

Strategický obrat SpaceX: Od Marsu k lunární prioritě

Zásadní zprávou z února 2026 je oficiální potvrzení změny strategie společnosti SpaceX. Elon Musk oznámil, že společnost dočasně odsouvá své plány na kolonizaci Marsu na „vedlejší kolej“ a plně se soustředí na vybudování soběstačného města na Měsíci. Tento krok je motivován několika faktory, včetně snahy o rychlejší iteraci technologií a politické reality nové americké administrativy.

Mechanismus lunárního zaměření

Musk argumentuje, že měsíční město lze vybudovat během deseti let, zatímco u Marsu by šlo o horizont více než dvaceti let. Rozhodující je také frekvence startovacích oken. Zatímco k Marsu lze létat pouze každých 26 měsíců, k Měsíci může Starship startovat každých 10 dní s dobou letu pouhé dva dny. Tato vysoká frekvence umožňuje SpaceX mnohem rychleji testovat a vylepšovat systémy pro doplňování paliva na oběžné dráze, což je kritická schopnost pro všechny budoucí mise do hlubokého vesmíru.

Vliv na tento posun má i nové vedení NASA. Jared Isaacman, jmenovaný administrátorem NASA v prosinci 2025, je blízkým spojencem Muska a prosazuje agresivní časový plán návratu na povrch Měsíce ještě během druhého funkčního období prezidenta Donalda Trumpa. Isaacman zdůrazňuje potřebu lunární infrastruktury pro národní bezpečnost a ekonomický růst, včetně těžby Helia-3 a budování vesmírných datových center.

Mise Artemis III: Komplexní výzva lunárního přistání

Mise Artemis III, plánovaná nejdříve na rok 2028, představuje technologicky nejnáročnější operaci programu. Původní cíle pro rok 2024 nebo 2025 byly revidovány z důvodu zpoždění ve vývoji landeru Starship HLS a skafandrů pro povrchové aktivity.

Architektura mise a orbitální logistika

Artemis III nevyužívá přímý sestup, jako tomu bylo u Apolla. Místo toho se Orion spojí se Starship HLS na téměř přímočaré halo dráze (NRHO). Starship HLS musí být před odletem k Měsíci natankována na oběžné dráze Země, což vyžaduje přibližně 14 až 15 startů tankerů Starship, které budou postupně plnit orbitální depo. První test transferu pohonných hmot v dubnu 2024 prokázal základní životaschopnost konceptu, ale plná demonstrace přečerpávání mezi loděmi je očekávána koncem roku 2025 nebo začátkem 2026.

Parametr Starship HLS	Hodnota / Specifikace
Počet tankerů pro natankování	14+ startů
Místo přistání	Jižní pól Měsíce (13 kandidátních regionů)
Doba pobytu na povrchu	Cca 6,5 dne
Počet výstupů na povrch (EVA)	Minimálně 4
Nosnost na povrch	Až 100 metrických tun

Zásadní inovací jsou skafandry AxEMU vyvinuté společností Axiom Space ve spolupráci s Prada. Tyto obleky jsou navrženy tak, aby vydržely extrémní teplotní rozdíly v trvale zastíněných oblastech (PSR), kde teplota klesá pod -200 °C, po dobu nejméně dvou hodin. Skafandry mají modulární architekturu, která umožňuje jejich přizpůsobení různým typům postav a misí od nízké oběžné dráhy Země až po lunární povrch.

Mezinárodní lunární výzkumná stanice (ILRS): Konkurenční model

Paralelně s programem Artemis buduje Čína a Rusko vlastní lunární koalici. Projekt ILRS je koncipován jako komplexní zařízení pro dlouhodobý autonomní provoz na lunárním povrchu a oběžné dráze.

Roadmapa a mise Chang’e

Čínský program Chang’e slouží jako technologický předvoj ILRS. Úspěch mise Chang’e 6 v roce 2024, která jako první v historii dopravila vzorky z odvrácené strany Měsíce, upevnil pozici Číny jako vedoucí lunární mocnosti. Další fází je „Výstavba“ plánovaná na roky 2026–2035.

• Chang’e 7 (2026): Tato mise je zaměřena na detekci vodního ledu v oblasti Shackletonova kráteru. Obsahuje rover a unikátní „létající sondu“ (hopper), která se dokáže přemístit do stinných kráterů a vrtat do regolitu pro přímou analýzu ledu.
• Chang’e 8 (2028): Mise zaměřená na využití in-situ zdrojů (ISRU) a experimenty s 3D tiskem struktur z měsíčního prachu.
• Fáze ILRS (2031–2035): Sérií misí ILRS-1 až ILRS-5 bude vytvořeno velitelské centrum, energetická infrastruktura a telekomunikační síť.

Na rozdíl od převážně západní koalice Artemis se k ILRS připojily země jako Venezuela, Pákistán, Jihoafrická republika, Ázerbájdžán a Srbsko, což naznačuje vznik nového geopolitického bloku ve vesmíru.

Orbitální infrastruktura: Lunar Gateway a Moonlight

Klíčem k trvalé přítomnosti je infrastruktura na oběžné dráze. Gateway bude první vesmírnou stanicí obíhající Měsíc, sloužící jako uzel pro transfer posádek, vědecké experimenty a budoucí skok k Marsu.

Montážní sekvence Gateway

První prvky, PPE (Power and Propulsion Element) a HALO (Habitation and Logistics Outpost), mají odstartovat společně na raketě Falcon Heavy nejdříve v roce 2027. Stanice bude umístěna na NRHO dráze, která poskytuje ideální rovnováhu mezi přístupem k povrchu a energetickou nenáročností pro komunikaci se Zemí.

Modul Gateway	Přispěvatel	Hlavní funkce	Start
PPE	NASA / Maxar	Energie (solární), pohon, komunikace	2027
HALO	NASA / Northrop Grumman	Obytný prostor, dokovací porty	2027
I-HAB	ESA / JAXA	Hlavní ubytování, podpora života (ECLSS)	2028 (Artemis IV)
Lunar View	ESA	Doplňování paliva, logistika, panoramatický výhled	2030 (Artemis V)
Canadarm3	CSA	Robotická ruka pro údržbu a inspekci	2028 (Artemis IV)

Evropská iniciativa Moonlight

ESA rozvíjí doplňkovou infrastrukturu Moonlight, což bude konstelace pěti satelitů zajišťujících nepřetržité telekomunikační a navigační služby. Tento systém umožní přesné autonomní přistání a navigaci roverů i v oblastech, které nemají přímou viditelnost na Zemi. Prvním krokem je satelit Lunar Pathfinder (2026), který bude sloužit jako technologický demonstrátor pro příjem signálů GPS a Galileo v lunárním prostoru.

Využití místních zdrojů (ISRU) a energetika

Aby byl návrat na Měsíc udržitelný, musí dojít k přechodu od neustálého zásobování ze Země k využívání lunárních materiálů. Vědecký a inženýrský konsenzus se soustředí na extrakci vody z měsíčního regolitu, která může sloužit jako pitná voda, zdroj kyslíku a surovina pro výrobu vodíkového paliva.

Projekt IPEx a pilotní závody

NASA vyvíjí ISRU Pilot Excavator (IPEx), autonomní bagr schopný těžit regolit v extrémních podmínkách jižního pólu. Tento systém využívá unikátní bubnové lopaty (bucket drums), které se otáčejí v opačných směrech, čímž minimalizují reakční síly v nízké měsíční gravitaci. Cílem pilotního závodu je prokázat schopnost vyrobit 1 000 kg kyslíku ročně.

Energetické potřeby budou řešeny kombinací solárních panelů na místech s téměř neustálým osvitem („peaks of eternal light“) a malých jaderných reaktorů. NASA spolu s ministerstvem energetiky pracuje na povrchovém štěpném reaktoru o výkonu 10 kW, který je navržen tak, aby fungoval nezávisle na slunečním svitu po dobu 15 let, což je nezbytné pro přežití lunární noci.

Vědecké cíle a mise LUPEX

Měsíc není pouze strategickým bodem, ale unikátním archivem historie sluneční soustavy. Mise jako LUPEX (Lunar Polar Exploration), společný projekt Japonska (JAXA) a Indie (ISRO), jsou zaměřeny na exaktní kvantifikaci vodních zásob v polárních PSR. LUPEX rover o hmotnosti 350 kg bude vybaven vrtákem schopným dosáhnout hloubky 1,5 metru a sadou přístrojů pro in-situ analýzu plynů a izotopů.

Lunární geologie a astrobiologie

Sledování seismické aktivity pomocí stanic jako LEMS (Lunar Environment Monitoring Station) na Artemis III pomůže vědcům pochopit vnitřní strukturu Měsíce a rizika spojená s lunárními otřesy („moonquakes“). Z hlediska astrobiologie jsou priority definovány hledáním prebiotické chemie a studiem dopadu vesmírného prostředí na pozemské biomy, což je klíčové pro budoucí uzavřené ekosystémy.

Jaký je budoucí výhled?

Program Artemis a projekt ILRS představují dvě odlišné, ale technologicky srovnatelné vize lidské budoucnosti ve vesmíru. Zatímco bezprostřední fokus je upřen na start Artemis II v březnu 2026 a následné robotické mise k jižnímu pólu, dlouhodobá strategie směřuje k vybudování stabilní lunární ekonomiky. Tato ekonomika bude poháněna soukromým sektorem (SpaceX, Blue Origin, Axiom), mezinárodní spoluprací a snahou o využití Měsíce jako odrazového můstku pro pilotované mise k Marsu ve 30. letech tohoto století. Úspěch těchto snah závisí na překonání kritických technických překážek, jako je orbitální přečerpávání paliva a dlouhodobé přežití v mrazivém prostředí lunární noci. V únoru 2026 je jasné, že Měsíc již není jen vzdáleným symbolem, ale aktivním staveništěm nové etapy lidské civilizace.