Roland Doe je pseudonym použitý pro anonymitu skutečného mladíka, jehož příběh inspiroval slavný román a film „Exorcista – Souboj s ďáblem„. Rolandův případ, který se odehrál ve 40. letech 20. století, je považován za jeden z nejznámějších a nejdokonalejších případů posedlosti a exorcismu v historii. Tento článek se zabývá Rolandovým životem, událostmi, které vedly k jeho exorcismu, a následným dopadem na společnost.
Pozadí a dětství Rolanda Doe
Roland Doe se narodil do katolické rodiny v Marylandu na počátku 20. století. Byl jedináček a velmi blízko se svou tetou Harriet, která jej zasvětila do spiritismu a seancí. Po smrti tety Harriet v roce 1948 začal Roland zažívat podivné jevy v domě, jako například předměty, které se pohybovaly samy od sebe, zvuky tlumených kroků a šepoty.
Rolandovy zážitky se postupně zhoršovaly a jeho chování se stalo agresivním a nepředvídatelným. Jeho rodiče ho vzali k místnímu luteránskému pastorovi pastorovi Luther Miles Schulzovi, který po noci strávené v jejich domě doporučil exorcismus. Jak později vypověděl, údajně během svého nočního pobytu zažil samovolný pohyb nábytku.
Během prvního pokusu o exorcismus provedeným římskokatolickým knězem Edwardem Hughesem v univerzitní nemocnici v Georgetownu. Při exorcismu došlo k tomu, že Roland ulomil lamelový rošt postele, na které ležel a zranil jím kněze na zápěstí. Exorcismus skončil neúspěšně.
Po neúspěšném pokusu doporučil pastor rodině Rolanda, aby se obrátila na evangelickou církev.
Rodina se poté rozhodla požádat o pomoc v St. Louis.
Exorcismus v St. Louis
Rodina se obrátila na kněze Raymonda Bishopa a Williama Bowderna, kteří se rozhodli provést exorcismus. K tomu došlo poté, co rovněž Rolanda navštívili doma a opět byli svědky samovolného pohybu nábytku, vznášejících se objektů, otřesy postele, na které Roland ležel, chlapec mluvil cizím hlasem a projevoval odpor ke svatým předmětům.
Během exorcismu zažil Roland několik příšerných jevů, včetně zjevení se zranění na jeho těle ve formě slov a křížů, nekontrolovatelných záchvatů a výskytu záhadných zvuků.
Konečné vyhnání zla
Dne 18. dubna 1949, během exorcismu, Roland projevil zvlášť násilné chování a zdálo se, že je posedlý několika démony. Během závěrečného exorcismu kněz Bowdern nařídil démonům, aby opustili Rolandovo tělo. Po tomto exorcismu se Roland konečně cítil osvobozen a jeho posedlost skončila.
Průběh exorcismu byl následující
Exorcismus byl prováděn v několika sezeních, která probíhala v různých lokalitách, včetně nemocnice Alexián Brothers v St. Louis, domu Rolandovy tety a různých kostelů. Průběh exorcismu byl následující:
- Modlitby a rituály: Kněží začali exorcismus modlitbami a křížovými znameními, aby posílili svou víru a odhodlání. Před každým sezením se modlili růženec, aby hledali ochranu od zla.
- Posvěcená voda: Kněží používali posvěcenou vodu, kterou stříkali na Rolandovo tělo a požehnávali jej. Posvěcená voda je tradiční katolický prostředek k ochraně proti zlu a k vyhnání démonů.
- Svátost smíření: Během exorcismu byl Roland přijímán ke svátosti smíření (zpovědi), aby se zbavil svých hříchů a získal duchovní sílu potřebnou k vyhnání zla.
- Čtení ze Svatého Písma: Kněží četli pasáže ze Svatého Písma, zejména z evangelia, aby Rolandovi připomněli Boží lásku a sílu. Věřili, že slovo Boží může zlomit moc démonů a osvobodit jejich oběť.
- Konfrontace s démony: Během exorcismu kněží přímo konfrontovali démony, kteří posedli Rolanda. Používali rituální formule a modlitby, které vyzývaly démony, aby se prozradili a opustili Rolandovo tělo. Během těchto konfrontací se Roland často zmítal v bolestech, vydával podivné zvuky a mluvil v cizích jazycích.
- Vyhnání démonů: Závěrečná fáze exorcismu spočívala ve vyhnání démonů z Rolandova těla. Kněží používali modlitby, svátosti a rituály, aby zlomili moc démonů a donutili je opustit Rolandovo tělo. Tento proces byl často náročný a trval několik hodin, během nichž se Roland zmítal, křičel a projevoval známky intenzivního utrpení.
- Dokončení exorcismu: Po úspěšném vyhnání démonů z Rolandova těla kněží uzavřeli exorcismus modlitbami a požehnáním. Roland byl znovu pokřtěn a přijal svátosti, aby posílil svou víru a ochranu před zlem.
Možná vyvětlení
Psychologická a psychiatrická vysvětlení:
Někteří lékaři se domnívali, že Rolandovy příznaky mohou být spojeny s psychologickými či psychiatrickými onemocněními, jako jsou schizofrenie, disociativní porucha, nebo hysterie. Tyto stavy mohou způsobit halucinace, záchvaty a nekontrolované pohyby těla. Nicméně, tyto diagnózy nevysvětlují všechny Rolandovy příznaky, jako jsou například zázračná uzdravení nebo pohyb předmětů.
Někteří odborníci spekulovali, že Rolandovy příznaky mohly být důsledkem neurologických poruch, jako je epilepsie nebo Tourettův syndrom. Tato onemocnění mohou způsobit křeče, nekontrolované pohyby a náhlé změny chování. Avšak, podobně jako v předchozím případě, tyto diagnózy nevysvětlují všechny Rolandovy projevy.
Duchovní vysvětlení
Vzhledem k neúspěchu vědeckých a medicínských vysvětlení se mnozí obrátili k duchovním teoriím. Kněží a teologové zkoumali možnost, že Roland mohl být obětí démonické posedlosti. Tato teorie byla podpořena jeho zázračným uzdravením a zjevnými projevy zla, jako jsou tělesné deformace a rozšířené zornice. Této teorii nasvědčuje i údajné pozorování samovolného pohybu nábytku a předmětů pohybujících se vzduchem.
Podvod
Skeptici naopak tvrdí, že celá Rolandova posedlost byla podvod nebo trik, který byl zinscenován jím samotným nebo jeho rodinou. Tato teorie však byla zpochybňována kvůli množství nezávislých svědků, kteří tvrdili, že byli přítomni při zázračných událostech, a také kvůli Rolandově mládí a nedostatku motivace pro takový podvod.
Následky a Rolandův život po exorcismu
Po úspěšném exorcismu se Roland vrátil do normálního života. Jeho příběh byl předmětem několika knih a filmových adaptací, přičemž nejznámější je román „Exorcista – Souboj s ďáblem“ Williama Petera Blattyho z roku 1971 a stejnojmenný film z roku 1973, který získal dva Oscary. Roland se později oženil, měl děti a žil poklidný život až do své smrti.
Příběh Rolanda Doe ovlivnil veřejné mínění o exorcismu a posedlosti. Jeho případ je často považován za jeden z nejautentičtějších a nejzajímavějších případů v historii. Zároveň je jeho příběh důkazem o síle víry a vytrvalosti člověka v boji proti zlu.
Roland Doe, jehož skutečná totožnost zůstává dodnes utajena, je ikonickou postavou ve světě paranormálních jevů. Jeho příběh o posedlosti a exorcismu je příkladem toho, jak jsou některé záhady stále neprobádané a nevysvětlené. Rolandův případ představuje důležitý okamžik v historii a nadále fascinuje a zaujímá lidi po celém světě.
