Templářští rytíři (templáři), známí také jako Řád chudých rytířů Krista a Šalomounova chrámu, byli jedním z nejslavnějších a nejmocnějších řádů křižáků ve středověku. Založený v roce 1119 (někde se udává též 1118), řád hrál klíčovou roli ve křížových výpravách, chránil poutníky cestující do Svaté země a bojoval proti muslimským silám. Templáři se stali jedním z nejbohatších a nejmocnějších řádů své doby, získávajíce velké množství pozemků, bohatství a vlivu. Ale jak byl život těchto slavných válečníků, když nebyli ve válce? Pojďme se ponořit do každodenního života templářských rytířů a odhalit tajemství jejich způsobu života, disciplíny a duchovního hledání.

Hierarchie a struktura řádu

Templářský řád měl pevnou hierarchii a strukturu, která zajišťovala jeho řádné fungování a disciplínu. Na vrcholu hierarchie stál velmistr, který byl nejvyšším představitelem řádu a měl absolutní autoritu nad všemi členy. Pod ním byli senioři, kteří spravovali různé části řádu a zastávali důležité pozice, jako například maršálek, který byl zodpovědný za vojenské záležitosti, nebo pokladník, který spravoval řádové bohatství.

Další vrstvou hierarchie byli rytíři, kteří tvořili jádro řádu a sloužili jako jeho bojovníci a velitelé. Rytíři byli obvykle šlechtici, kteří se přidali k řádu a složili sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Pod rytíři byli seržanti, kteří byli zodpovědní za různé povinnosti, jako byla péče o koně, zbraně a vybavení, a podporovali rytíře v boji. Dále byli kaplani, kteří sloužili duchovním potřebám řádu a celebrovali mše a modlitby. Na nejnižším stupni hierarchie byli služebníci a dělníci, kteří se starali o řádové majetky a vykonávali různé manuální práce.

Denní rutina a disciplína

Každodenní život templářských rytířů byl založen na disciplíně, modlitbě a práci. Rytíři se probouzeli před úsvitem a začínali den modlitbou a mší. Po duchovních povinnostech následovala snídaně, která byla jednoduchá a skládala se z chleba, zeleniny a občas ryb nebo masa. Poté se rytíři věnovali svým povinnostem, které zahrnovaly výcvik ve zbraních, jezdectví a taktice, údržbu zbraní a vybavení, správu řádových pozemků a péči o chudé a nemocné.

Rytíři byli povinni dodržovat přísná pravidla, která řídila jejich chování, oděv a stravování. Byli povzbuzováni k pokorě a sebezapírání a museli dodržovat sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Každý rytíř měl povinnost předčítat denně určitý počet modliteb a účastnit se mší a liturgií. Byli také povzbuzováni k meditaci a duchovnímu studiu.

Strava a běžný oděv

Strava templářských rytířů byla založena na prostých, lokálně dostupných a zdravých potravinách. Jejich jídelníček se skládal převážně z obilovin (pšenice, ječmen a oves, které byly základem jejich stravy. Obiloviny byly často konzumovány ve formě chleba, kaše nebo krupice), zeleniny, luštěnin (fazole, hrách, čočka a cizrna) a sezónního ovoce, sýrů, olivového oleje a doplněný byl příležitostně masem a rybami.
Tato dieta byla navržena tak, aby rytířům poskytla dostatek energie a živin pro vykonávání jejich povinností, zatímco zároveň respektovala náboženské předpisy a zásady střídmosti, které byly pro řád templářů klíčové.

Důležitou součástí života templářských rytířů byl půst, který jim umožňoval projevit pokoru a sebekázeň. Půst byl držen v souladu s liturgickým kalendářem a zahrnoval období Adventu, Velkého půstu před Velikonocemi, Letnicemi a některými dalšími svátky. Během těchto období se rytíři zdržovali konzumace masa a jiných bohatých potravin a omezili svou stravu na prosté jídlo, jako jsou zelenina, luštěniny a obiloviny. Předpisy týkající se půstu byly pro rytíře závazné a jejich nedodržení mohlo vést k trestům nebo disciplinárním opatřením.

Pravidelnost půstu byla klíčová pro zachování duchovního zaměření řádu. Během půstu byli rytíři povzbuzováni k modlitbě, meditaci a dalším duchovním aktivitám. Půst také posiloval jejich odhodlání a vůli překonávat fyzické a duševní nároky na jejich povolání.

Kromě specifických období půstu měli templářští rytíři také pravidelné dny půstu, které se obvykle konaly ve středu, pátek a sobotu. Tyto dny byly rovněž zasvěceny modlitbě a rozjímání, a rytíři se zdržovali konzumace masa a jiných lahůdek. Tyto pravidelné dny půstu připomínaly rytířům jejich závazky vůči řádu a jejich duchovní povinnosti.

Právě strava byla hlavním důvodem, proč se templáři dožívali vysokoho věku, který výrazně překonával dobový průměr.

Oděv templářských rytířů byl také jednoduchý a skromný. Rytíři nosili bílé tuniky se červeným křížem, symbolizující jejich oddanost Kristu a ochotu položit své životy za svou víru. Pod tunikami nosili košile, kalhoty a kožené opasky. Na hlavě nosili čepice nebo kapuce. V zimě měli k dispozici teplé pláště a rukavice.

Zbroj templářských rytířů

Zbroj templářských rytířů byla navržena tak, aby poskytovala co největší ochranu při zachování flexibility a pohodlí. Zbroj se vyvíjela v průběhu staletí tak, aby vyhovovala potřebám rytířů a technologickému pokroku. Následující popis se týká zbroje templářských rytířů v době vrcholu jejich moci, přibližně ve 12. a 13. století.

1. Základní vrstva
   Pod zbrojí nosili rytíři košili zvanou gambeson. Gambeson byl vyroben z vrstev plátna či lněného materiálu, který byl prošívaný, aby poskytoval určitou míru ochrany a tlumil nárazy. Tato vrstva zajišťovala pohodlí a snižovala tření mezi kovovou zbrojí a kůží.
2. Hauberk
   Hauberk byl dlouhá košile z kroužkové zbroje, která pokrývala tělo, ruce a stehna rytíře. Kroužková zbroj byla vyrobena z tisíců malých kovových kroužků, které byly propleteny do sítě a připevněny k sobě. Hauberk poskytoval ochranu proti řezným a bodným zraněním, aniž by omezil pohyblivost rytíře.
3. Plátová zbroj
   V průběhu 13. století začali templářští rytíři nosit i plátovou zbroj, která poskytovala lepší ochranu proti střelným zbraním a silným úderům. Plátová zbroj se skládala z několika kovových segmentů, které chránily klíčové části těla, jako byly hrudník, záda, ramena, lokty a kolena. Plátová zbroj byla obvykle navržena tak, aby se přizpůsobila tvaru těla a umožnila rytíři pohybovat se co nejefektivněji.
4. Helma
   Templářští rytíři nosili helmy různých typů v závislosti na období a osobních preferencích. Jedním z nejrozšířenějších typů byla tzv. „hrncová“ helma, která pokrývala celou hlavu a poskytovala ochranu obličeje, krku a šíje. V průběhu 13. století se objevil i další typ helmy, která poskytovala ještě lepší ochranu obličeje a zajišťovala větší prodyšnost. Tento typ helmy měl charakteristické vertikální otvory pro oči a otvory pro dýchání ve tvaru kříže, které umožňovaly lepší cirkulaci vzduchu.
5. Rukavice a zápěstní chrániče
   Templářští rytíři nosili rukavice vyrobené z kůže nebo kroužkové zbroje, které chránily ruce před zraněním. Zápěstní chrániče z kovu poskytovaly další ochranu zápěstí a předloktí před silnými údery.
6. Nákoleníky a holeně
   Pro ochranu dolních končetin nosili templáři nákolenníky a holeně z kovu, které byly připevněny k nohám pomocí řemínků. Tyto kovové části byly navrženy tak, aby chránily kolena, holeně a kotníky před silnými údery a řeznými zraněními.
7. Boty
   Templářští rytíři nosili kožené boty, které byly navrženy pro pohodlí a ochranu nohou. Boty byly často posíleny kovovými špičkami a podrážkami pro lepší ochranu a trvanlivost.
8. Štít
   Templářští rytíři používali štíty různých tvarů a velikostí. Nejčastěji se jednalo o štíty ve tvaru kapky nebo srdce, které byly vyrobeny z dřeva a pokryté plátnem nebo kůží. Štít sloužil k ochraně rytíře před útoky nepřátel a byl často zdobený křížem, který symbolizoval příslušnost k řádu templářů.

Vzdělání a kultura

Templářští rytíři byli vzdělaní v mnoha oborech, včetně teologie, filozofie, práva a jazyků. Rytíři se často učili číst a psát, což bylo ve středověku neobvyklé, a měli přístup k bohaté knihovně, která obsahovala díla klasických autorů, církevních otců a středověkých učenců. Řád také podporoval výzkum a studium medicíny, matematiky, astronomie a dalších věd, což vedlo k významným pokrokům v těchto oborech.

Kromě akademického vzdělání se templáři věnovali i umění a kultuře. Hudba, zpěv, básnictví a divadlo byly součástí života řádu, a rytíři se často účastnili kulturních akcí, jako byly slavnosti, turnaje a poutě. Také se učili řemeslům, jako bylo kovářství, truhlářství a tkalcovství, a vyráběli vlastní zbraně, zbroj, oděvy a nábytek.

Duchovní život a náboženské praktiky

Duchovní život byl pro templářské rytíře základem jejich existence, a jejich duchovní praxe byly úzce spojeny s každodenním životem. Rytíři se pravidelně modlili, účastnili se mší a liturgií, četli duchovní literaturu a meditovali. Byli povzbuzováni k osobnímu duchovnímu růstu a ke zhluboka prožívané víře.

Templáři také praktikovali specifické náboženské rituály, které byly součástí jejich duchovního života. Například před bojem se rytíři modlili a přijímali svátost eucharistie, aby posílili svou víru a hledali Boží ochranu. Také se účastnili zvláštních poutí a svátků, které sloužily k posílení duchovního společenství a k uctění svatých a mučedníků.

Závěrem lze říci, že život templářských rytířů byl mnohem víc, než jen o boji a válce. Tito slavní válečníci byli také hluboce duchovní, vzdělaní a oddaní své víře a ideálům. Každodenní život templářů byl založen na disciplíně, modlitbě a práci, které jim umožňovaly nejen plnit své vojenské povinnosti, ale také růst duchovně a intelektuálně. Skromný život, založený na slibech chudoby, čistoty a poslušnosti, byl základem templářského řádu a pomáhal udržovat jeho pevnou strukturu a hierarchii.

Templářští rytíři se také věnovali umění a kultuře, což obohacovalo jejich životy a posilovalo jejich společenství. Jejich důraz na vzdělání a studium vedl k významným pokrokům ve vědě a technologii, které byly ve středověku neobyčejné.

Ačkoli řád templářů byl nakonec rozpuštěn v roce 1312 a mnoho jeho členů bylo pronásledováno a zavražděno, odkaz templářských rytířů přežívá dodnes.