Upíři jsou jedněmi z nejznámějších a nejpopulárnějších nadpřirozených bytostí v lidské kultuře. Tyto temné a tajemné postavy, které se živí lidskou krví a mají nadlidskou sílu a rychlost, fascinovaly lidi po staletí.
Pojďme zjistit něco o původu legend o upírech, jejich vlastnostech a některých z nejznámějších příběhů, které z nich učinily nezapomenutelnou součást naší kultury.
První zmínky o upírech
Představa upírů se objevuje v mnoha různých kulturách a náboženstvích, a to již od pradávna. První zmínky o upírech pocházejí z Mezopotámie, kde byly známy jako démoni či zlí duchové, kteří sají krev lidí a zvířat. V řecké mytologii existují příběhy o Lamii a Empusách, ženských démonech, které se živily lidskou krví. Upíři se také objevují v hinduistických a buddhistických legendách, kde jsou známi jako rakšasové nebo pretaové, démoni či duchové, kteří se živí lidským masem a krví.
V Evropě se představa upíra začala formovat ve středověku, kdy se objevily první zprávy o tělech mrtvých, která byla nezvykle zachovalá nebo ukazovala známky toho, že se živila krví. Tato těla byla považována za upíry a často byla podrobena rituálům, které měly zamezit jejich návratu mezi živé, jako například probodnutí srdce kůlem nebo spálení na hranici.
Teorie o vzniku legend o upírech
Existuje několik teorií o tom, jak a proč se koncept upírů objevil v lidské kultuře. Někteří odborníci se domnívají, že představa upírů vznikla jako způsob, jak vysvětlit neznámé přírodní jevy nebo choroby, které způsobovaly neobvyklé příznaky nebo smrt. Například tuberkulóza byla často spojována s upíry, protože její oběti měly bledou pleť, krvácely z úst a trpěly postupnou ztrátou energie a života.
Jiná teorie tvrdí, že příběhy o upírech byly vytvořeny jako výstražný příběh pro ty, kteří se dopustili zločinů, a aby lidi varovaly před následky zla a nemorálního chování. Upíři tak mohli sloužit jako metafora pro lidskou chamtivost, touhu po moci a neschopnost změnit své způsoby.
Jak se, dle pověr, může člověk stát upírem?
- Kousnutí upírem
Nejznámější způsob, jak se člověk může stát upírem, je být pokousán jiným upírem. V mnoha příbězích je kousnutí spojeno s přenosem krve, který předává upírskou kletbu nebo infekci. Oběť se poté stává upírem po smrti nebo někdy během svého života. - Přenos krve
V některých příbězích a verzi upírské mytologie se upírská kletba přenáší přímo krví. Upír může oběti dát svou krev k pití, nebo smíchat svou krev s krví oběti, čímž ji promění v upíra. - Prokletí nebo magie
Jndy se člověk může stát upírem v důsledku prokletí, kletby nebo magického rituálu. To může být trest za nějaký zločin, hřích nebo kletbu, která byla na rodinu uvalena po generace. - Pakt s ďáblem:
Podobně jako u vlkodlaků, i v případě upírů může člověk uzavřít pakt s ďáblem nebo jinou temnou silou, aby získal nesmrtelnost a upírské schopnosti. V těchto případech je proměna často dobrovolná a je spojena s hříchem a zlem. - Narození jako upír:
V některých moderních příbězích a teoriích může být schopnost být upírem dědičná. V těchto případech se člověk rodí jako upír, často jako dítě dvou upírů nebo upíra a člověka.
Schopnosti připisované upírům
Jejich schopnosti se mohou mírně lišit v závislosti na konkrétním zdroji nebo verzi příběhu, ale obecně jsou upíři známí pro následující schopnosti:
- Nesmrtelnost: upíři jsou často považováni za nesmrtelné bytosti, což znamená, že neumírají přirozenou smrtí. Jejich věk se může počítat v staletích nebo tisíciletích.
- Nadlidská síla: jsou známí pro svou neuvěřitelnou sílu, která je mnohem větší než u běžných lidí. To jim umožňuje snadno přemoci své nepřátele a oběti.
- Nadlidská rychlost a obratnost: upíři se mohou pohybovat a reagovat mnohem rychleji než lidé, což jim dává výhodu v boji a honu na kořist.
- Regenerace: mají schopnost rychle se zhojit z téměř jakéhokoli zranění, s výjimkou těch způsobených stříbrem nebo dřevěným kůlem.
- Hypnóza a manipulace: často ovládají mysl svých obětí, což jim umožňuje manipulovat s jejich myšlenkami a činy.
- Možnost přeměny: v některých příbězích se jim připisuje schopnost změnit se v různá zvířata, například netopýra.
Způsoby zabití upírů a prevence jejich návratu
Zabít upíra je velmi těžké. Jejich schopnosti jim dávají v porovnání s běžnými lidmi velkou výhodu. Zde jsou uvedeny hlavní způsoby, jak lze upíra zabít.
- Kůl do srdce: Nejznámější metodou zabití upíra je probodnutí jeho srdce dřevěným kůlem, často vyrobeným z dubu nebo jiného dřeva.
- Sluneční světlo: Ve většině příběhů jsou upíři citliví na sluneční světlo, které je dokáže zničit. Slunce má v legendách o upírech schopnost spálit upíra nebo jej rozpustit v prach.
- Odříznutí hlavy: V některých příbězích je upír zničen odříznutím hlavy, které se někdy kombinuje s dalšími metodami, jako je například spálení těla.
- Oheň: Spálení upíra živého nebo po smrti je dalším způsobem, jak ho zničit. V některých příbězích se zesnulému upírovi zapálí rakev, aby se zabránilo jeho návratu.
- Posvátné předměty a symboly: V některých legendách mohou posvátné předměty, jako jsou kříže nebo svěcená voda, způsobit upírovi smrtelné zranění.
- Stříbro: Ve fikci, zejména ve filmech a literatuře, je stříbro často účinným prostředkem k zabití upíra, ať už ve formě střelného projektilu nebo zbraně, jako je dýka.
- Vyhladovění: Některé příběhy navrhují, že upír může být zabit tím, že mu bude odepřen přístup ke krvi. Bez krve upír oslabí a nakonec zemře.
A ja je možné se pojistit a zabránit jejich případnému návratu?
Pro zamezení návratu upíra z mrtvých byly prováděny různé pohřební rituály. Patřily sem například odříznutí hlavy a její umístění mezi nohy nebo za záda zesnulého, připoutání těla k zemi pomocí kůlů nebo kamenů, umístění kamene do úst zesnulého nebo probodení těla kůlem (obvykle dubu nebo jiného dřeva).
Nálezy těl pohřbených zvláštním způsobem
Lidé se po staletí upírů báli a věřili, že existují a pohybují se mezi nimi. Tomu nasvědčují důkazy nalezených těl pohřbených tak, aby se předešlo jejich zmrtvýchvstání a ubližování žijícím lidem. Když se někdo nějakým zvláštním způsobem vymykal obvyklému chování a okolí došlo k závěru, že je dotyčný upír, došlo, bohužel, zpravidla k jeho zabití a pohřbu zvláštním způsobem.
Zde jsou některé příklady takto pohřbených těl:
- Upír z Benátek: V roce 2006 byl v hromadném hrobě na ostrově Lazzaretto Nuovo v Benátkách nalezen kostra ženy se zdí ve svých zubech. Zděný kámen byl pravděpodobně umístěn do úst zesnulé, aby zamezil upírskému způsobu života.
- Upír z Lesbosu: V roce 1999 byl na řeckém ostrově Lesbos objeven hrob z 9. století n. l. s kostrou muže, jehož tělo bylo připoutáno k zemi velkými kameny. Tento rituál byl prováděn, aby se zabránilo upírům vstát z mrtvých a škodit živým.
- Upíři z Drawsku Pomorskiego: V roce 2014 byly v Polsku nalezeny ostatky šesti osob, které byly pohřbeny se závažím na krku nebo s odříznutou hlavou mezi nohama. Takovéto pohřby byly prováděny, aby se zamezilo upírským zesnulým vrátit se z mrtvých.
- Upír ze Stromboli: V roce 2012 byl na sopečném ostrově Stromboli u Sicílie nalezen hrob s kostrou muže, jehož zuby byly vyraženy a prsa probodnuta kůlem. Tyto praktiky byly používány k zabránění návratu upíra z mrtvých.
- Upíři z Čelákovic: V roce 1966 byly v Čelákovicích, nalezeny dva hroby s kostrami, jejichž hlavy byly položeny mezi nohy, což bylo ve své době typické pro pohřby upírů.
Nejznámější příběhy o upírech
- Vlad III. Drákula
Jedním z nejznámějších inspirujících a zároveň nejděsivějších příběhů o upírech je příběh Vlada III. Drákuly (Rumunsky Vlad Țepeș), který byl inspirován skutečným panovníkem 15. století z Valašska.
Během svého života bojoval víceméně úspěšně proti Osmanům, za což je dnes považován za hrdinu svého lidu.
Vlad byl proslulý svou krutostí a zvláštní láskou ke kůlům, na které nechal nabodávat své nepřátele a nechával je umřít bolestivou a pomalou smrtí. Z toho plyne právě jeho rumunské jméno Țepeș, narážeč, nebo turecké Kazikli bey, vévoda narážeč.
Přestože neexistují žádné důkazy, že by skutečný Vlad byl upírem pijícím krev, jeho pověst inspirovala Brama Stokera k napsání jeho slavného románu „Dracula“ z roku 1897, který se stal základem pro moderní představu upíra.
- Alžběta Báthory
Další historickou postavou, která je často spojována s upíry, je Alžběta Báthory, uherská šlechtična ze 16. a 17. století, známá též jako Čachtická paní.
Báthory a její pomocníci byli obviněni z vraždy a mučení více než 600 mladých dívek, jejichž krev údajně pila nebo se v ní koupala, aby zůstala mladá a krásná. Ačkoli nebyla nikdy formálně obviněna z vampyrismu, její příběh se stal součástí upírského folklóru a inspiroval řadu knih a filmů.
- Carmilla
Příběh „Carmilla“, který napsal Joseph Sheridan Le Fanu v roce 1872, je jedním z prvních a nejznámějších příběhů o upírech v literatuře. Tento gotický román vypráví o mladé dívce, která se stává obětí tajemné upírky jménem Carmilla. Příběh „Carmilla“ ovlivnil mnoho pozdějších děl, včetně Stokerova „Draculy“ a byl adaptován do několika filmů a televizních seriálů.
- Sir Francis Varney
„Upír Varney“ je viktoriánský román napsaný Jamesem Malcolmem Rymerem a Thomasem Peckettem Prestem, který byl poprvé publikován v roce 1845 jako penny dreadful (série povídek). Příběh vypráví o siru Francisovi Varneyovi, který je upírem s tragickou minulostí a neustále se snaží uniknout svému prokletí. Toto dílo bylo jedním z prvních, které zobrazilo upíra jako protichůdnou a tragickou postavu, a ovlivnilo mnoho pozdějších upírských příběhů.
- Upíři v populární kultuře
Upíři se stali populárními postavami v literatuře, filmu a televizi, kde ztvárňují širokou škálu charakterů, od zlých a krutých monster po tragické a romantické hrdiny. Některé z nejznámějších ztvárnění upírů zahrnují klasický hororový film „Dracula“ z roku 1931 s Belem Lugosim, románovou sérii „Entrevue s upírem“ od Anne Riceové a populární televizní seriály jako „Buffy, přemožitelka upírů“, „Upíří deníky“, „Twilight sága“ nebo „Underworld“.
Upíři představují fascinující průzkum lidské povahy, našich nejtemnějších strachů a touhy po nesmrtelnosti a mocí. Jejich historie a příběhy se rozšířily napříč kulturami a stoletími, což jim umožnilo stát se jedněmi z nejznámějších a nejvíce obávaných nadpřirozených bytostí v naší kultuře. Od prvních zmínek o upírech v Mezopotámii až po moderní ztvárnění ve filmech a knihách, upíři zůstávají nezapomenutelnými postavami, které pokračují v oslovování naší představivosti a fascinace.
Ať už vystupují jako záporné nebo kladné postavy, upíři nás nenechávají lhostejnými. Jejich příběhy o nesmrtelnosti, tajemství a lásky často odhalují hlubší pravdy o lidské touze po nesmrtelnosti, mocenských hrách a našem vztahu ke smrti. Bez ohledu na jejich původ nebo pravdu za legendami, upíři zůstávají neodmyslitelnou součástí našeho dědictví a kultury, přičemž stále hrají hlavní roli v naší literatuře, filmech a televizních dílech.
