Abraham Loeb a Sean M. Kirkpatrick, šéf projektu Galileo na Harvardově univerzitě a šéf Kanceláře pro řešení anomálií ve všech oblastech (All-domain Anomaly Resolution Office – AARO; zabývá se zkoumáním UFO/UAP; jde o součást ministerstva obrany USA), zkoumají ve své nově uvedené studii s názvem Fyzikální omezení neidentifikovaných vzdušných jevů (UAP) nedávno identifikované objekty neznámého původu, které jsou, dle pozorování schopny neuvěřitelné manévrovatelnosti.
Ve své pětistránkové studii se zaměřují na možnosti vysvětlení jejich (mimozemského a umělého) původu, souvislostí mezi nimi a možnostmi jejich identifikace a sledování na základě standardní fyziky a známých forem hmoty a záření.
Pojďme si shrnout, co vše tato studie popisuje.

Pozorování meziplanetárních kosmických těles

Loeb a Kirkpatrick vychází z objevů, jako je meziplanetární objekt Oumuamua, který byl zaznamenán 19. října 2017. Tento objekt byl velmi odlišný od běžných asteroidů či komet, čímž na sebe upoutal pozornost.
Při své cestě od Slunce tento objekt zvláštního doutníkového tvaru záhadně zrychloval a neměl viditelný kometární ocas, což dle některých vědců naznačuje, že by mohl být umělého původu.
V roce 2020 došlo k pozorování podobného objektu (2020 SO), jež vykazoval podobné vlastnosti s podobně extrémním tvarem. Jak se později ukázalo, jednalo se o ocelový pomocný raketový stupeň rakety Kentaur z roku 1960 oddělený během letu.
Je zde tedy jasná shoda ve velmi podobném chování dvou podobných objektů, z nichž jeden je prokazatelně umělého původu.

Jsou k nám cíleně vysílány mimozemské sondy?

Vědci také zmiňují objev meziplanetárního meteoritu 9. března 2017, který měl podobnou rychlost a heliocentrické parametry jako Oumuamua, ale úplně odlišnou inklinaci orbitální roviny kolem Slunce. To naznačuje, že spolu oba objekty mohou souviset. Na základě tohoto pozorování navrhují vědci hypotézu, že je Oumuamua umělý meziplanetární objekt a zároveň představuje mateřskou sondu, jež během svého průletu kolem Země a dalších planet uvolňuje mnoho menších sond s cílem průzkumu či jiného zaměření.

Tyto miniaturní sondy by mohly být odděleny od mateřské sondy sluneční gravitační silou nebo manévrovací schopností. Malá výstřelná rychlost by mohla vést k velké odchylce od dráhy mateřské sondy. Tyto sondy by poté mohly dorazit na Zemi nebo jiné planety sluneční soustavy k průzkumu.

Vědci také upozorňují, že tyto malé sondy, pokud by měly průměr do 1 m, by nebyly detekovatelné současnými teleskopy (protože by neodrazily dostatek slunečního záření k zaznamenání teleskopem).
Na druhou stranu, radarové signatury objektů o velikosti metru by byly detekovatelné hlubokými vesmírnými radary a radary pro sledování pozemské oběžné dráhy (Space Fence) až za geosynchronní dráhu na výšku nad 36 000 km. Tyto objekty by se také mohly stát opticky detekovatelnými, jakmile by se přiblížily k Zemi. Konkrétně v případě, že by při vstupu do atmosféry vytvořily typickou ohnivou kouli.

Pohon meziplanetárních kosmických těles

Autoři studie rovněž diskutují o možných způsobech pohonu mimozemských sond, jako jsou chemické rakety nebo světelné plachty. Chemický pohon umožňuje sondám opustit obyvatelnou zónu kolem hvězd a zpomalit u cílové planety, zatímco světelné plachty by mohly být využity k cestování na mezihvězdné vzdálenosti. Sondy s potřebou doplňování paliva by měly zájem o obyvatelné planety, kde je k dispozici kapalná voda nebo hořlavé organické palivo – tedy například Země ve Sluneční soustavě.

Co může být účelem mimozemských sond?

Loeb a Kirkpatrick navrhují, že mimozemské sondy by mohly mít za cíl šířit genetické informace svých tvůrců, stejně jako biologická semena šíří svou genetickou informaci. Tyto sondy by mohly využívat materiály z povrchu planety k replikaci jejich tvůrců nebo čistě k vědeckému průzkumu.
Autoři zdůrazňují, že se dá předpokládat, že takové sondy by byly vyslány dávno před vznikem lidského druhu a jejich účel by pravděpodobně spočíval čistě ve vědeckém a objevitelském charakteru.

Autoři článku také připouštějí, že ačkoli některá pozorovaná UAP mohou být mimozemského původu, stále je zde mnoho nejistot a různých interpretací shromažďovaných dat. Proto se pokoušejí omezení a interpretace těchto dat zasadit do fyzikálních rámů, aby se minimalizoval prostor pro chyby a nedorozumění.

Technologie mimozemských sond

V kontextu mimozemských sond se oba autoři také zmiňují o technologiích, které by mohly být v těchto mimozemských sondách použity, jako jsou umělá inteligence (AI) a strojové učení.
Tyto technologie by pravděpodobně umožnily sondám adaptovat se na nové podmínky a sledovat cíle svých tvůrců bez potřeby vnějšího vedení. Sondy by také mohly být navrženy tak, aby přežily i bez komunikace se svými tvůrci a byly schopny se opravit nebo dokonce reprodukovat, pokud by měly dostatek zdrojů na obyvatelné planetě, jako je Země.

Ve studii je konkrétně zmíněna možnost, že mimozemské sondy by mohly dorazit ve dvou formách: vesmírný „odpad“ (tedy bez vložené umělé inteligence), podobný našim vlastním mezihvězdným sondám (Voyager 1 & 2, Pioneer 10 & 11 a New Horizons), nebo funkční zařízení, jako jsou autonomní zařízení vybavená umělou inteligencí. Autoři zdůrazňují, že biologické entity by pravděpodobně na dlouhé mezihvězdné cestě nepřežily, ale technologická zařízení s AI by mohla být stíněna a navržena tak, aby odolala rizikům vesmíru.

Problémy s identifikací meziplanetárních kosmických těles

V závěru studie představuje náhled na možnosti a omezení spojená s mimozemskými sondami, jejich pohybem, interakcí s atmosférou Země a potenciálním vědeckým a objevitelským účelem. Výzkum v této oblasti je stále v plenkách a bude vyžadovat další pozorování, analýzu a výzkum, aby se získalo lepší pochopení možných mimozemských technologií a jejich cílů. Projekt Galileo, zmíněný v textu, se zaměřuje na vědecký přístup k průzkumu těchto možností, zejména v návaznosti na zprávu o neidentifikovaných leteckých jevech (UAP) z roku 2021. Projekt využívá nejmodernější soubor nástrojů a algoritmů pro sběr a analýzu dat o UAP.

Autoři také hovoří o těžkostech spojených s hledáním meziplanetárních meteoritů, což je doslova hledání jehly v kupce sena (je těžké je rozeznat od meteoritů původem ve Sluneční soustavě), a zdůrazňují důležitost oceánské expedice dotované projektem Galileo, která má za cíl získat fragmenty prvního potvrzeného mezihvězdného meteoritu (IM1, 2022) a možná dokonce zjistit jeho umělý původ (umělý materiál jako ocel nebo materiál ještě lidmi nevyrobený).

Stavěním na pokročilých detekčních technologiích, nástrojích a algoritmech se projekt Galileo snaží prozkoumat a charakterizovat UAP s jejich omezeními založenými na fyzikálních zákonitostech. Tímto přístupem se pokouší eliminovat nebo omezit nejistoty spojené s pozorováním a interpretací dat.

Dále je zmíněno, že pokud by UAP představovaly mimozemské sondy, jak je navrhováno, pak by při supersonických rychlostech tyto objekty nevyhnutelně vytvářely ionizační, rádiové frekvence, teplotní a optické signatury, které by byly detekovatelné. Autoři navrhují, že pozorování UAP by měla být vyhodnocována s ohledem na tato fyzikální omezení, což by umožnilo přesnější odhady jejich vzdálenosti, rychlosti, velikosti, tvaru a hmotnosti pozorovaných objektů.
Studie také diskutuje možnost existence cílených meziplanetárních sond, které by mohly navštívit až 10^10 obyvatelných planet kolem slunečních hvězd během méně než miliardy let. Budoucí průzkumy, jako je Legacy Survey of Space and Time (LSST) na observatoři Vera C. Rubin v Chile, by mohly pomocí s kalibrací a určení skutečného množství mezihvězdných objektů v naší Sluneční soustavě a poskytnout další informace o jejich povaze a trajektoriích.

Zdůrazňuje se také význam dat z vojenských senzorů, jako jsou FLIR (forward looking infrared) systémy, které poskytují přesné tepelné snímky pozorovaných scén. Vzhledem k vzdálenosti, na které jsou UAP obvykle pozorovány, není možné získat obraz objektu ve vysokém rozlišení a určení jeho pohybu je omezeno nedostatkem údajů o vzdálenosti. Při vyhodnocování pozorování UAP je třeba brát v úvahu fyzikální omezení, jako jsou ionizace, odraz radarových signálů, teplota, zvukové rázy a ohnivé koule. Tyto parametry mohou lépe a přesněji určit rychlost objektu a tím i vypočítat vzdálenost. To pak umožní lepší odhady velikosti, tvaru a hmotnosti pozorovaných objektů.

Studie také naznačuje, že pokud jde o počet sond vyslaných k objevení obyvatelných světů, pak, pokud by UAP byly výsledkem cílených meziplanetárních sond (tedy specificky vyslaných do předpokládaných obyvatelných galaxií Vesmíru), jejich počet by byl menší zhruba o faktor 2 × 10^10 ve srovnání s sondami na náhodných trajektoriích (tedy těch, které náhodně vyšleme do všech směrů a čekáme, zda něco najdou), pokud bychom chtěli objevit srovnatelné množství obyvatelných slunečních soustav. Tento předpoklad je založen právě na analýze objektu Oumuamua, který byl detekován ve vzdálenosti přibližně 0,2 AU od Země a prošel obyvatelnou zónou naší sluneční soustavy.

Jedná se v této studii o přiznání a potvrzení toho, že se na Zemi opravdu nachází mimozemské umělé objekty? Nechme se překvapit tím, co nám může přinést už blízká budoucnost :)!