Vlkodlak z Bedburgu je jedním z nejznámějších a nejděsivějších případů údajného řádění vlkodlaka v historii. Příběh se odehrává v 16. století v německém městě Bedburg a jeho okolí a zahrnuje hrůzostrašné činy kanibalismu, násilí a zrůdností. V tomto článku se pokusím shrnout všechna známá fakta, včetně souvislostí s politickým a náboženským pozadím tehdejší doby.
Historické pozadí
Příběh o vlkodlakovi z Bedburgu se odehrává v období pozdního středověku a raného novověku. Tato doba byla ve znamení náboženských konfliktů, které se projevovaly především v německých zemích během reformace. Hlavními aktéry byli katolíci a protestanti, kteří sváděli boj o nadvládu a politický vliv. Důležitým rysem této doby bylo také rozšíření víry v čarodějnice a démony, což mělo za následek množství procesů s čarodějnicemi a poprav.
Bedburg a okolí
Bedburg se nachází v dnešním Severním Porýní-Vestfálsku v Německu. Město bylo v době příběhu o vlkodlaku z Bedburgu důležitým sídlem, které se nacházelo na křižovatce mezi Kolínem nad Rýnem a Mönchengladbachem. Okolní krajina byla charakteristická svým hustým porostem lesů, což poskytovalo ideální prostředí pro vlkodlaka a jeho činy.
Peter Stumpp a jeho život
Hlavním aktérem příběhu o vlkodlakovi z Bedburgu je Peter Stumpp (také psáno jako Stube, Stubbe nebo Stumpf), který byl místním zemědělcem. Stumpp byl vdovec a žil se svou dcerou a mladou milenkou. Byl popisován jako bohatý a respektovaný člen společnosti, který se dokonce účastnil bojů mezi katolíky a protestanty. Stumpp měl však i temnou stránku, která byla předmětem mnoha pověstí a strašidelných příběhů, které se o něm šířily v Bedburgu a okolí.
Řádění vlkodlaka
V období mezi roky 1564 a 1589 bylo v Bedburgu a jeho okolí zaznamenáno velké množství násilných útoků na lidi a zvířata. Tyto útoky byly připisovány vlkodlakovi, který se prý objevoval v podobě obrovského vlka nebo vlkodlaka. Oběti byly zohaveny, často zmrzačené a někdy dokonce sežrány. Dle rozsahu způsobených zranění bylo souzeno, že se nemůže jedna o dílo člověka, ale nějakého velkého zvířete. Vzhledem k oblasti a v ní žijícím zvířatům se začalo usuzovat, že se musí jednat o velkého vlka nebo psa.
Vlkodlak údajně napadal především ženy a děti, ale jeho obětmi se stali i muži a dobytek.
Zatčení a proces
V roce 1589 byl Peter Stumpp ve věku 64 let zatčen poté, co prý byl spatřen ve své údajné vlkodlačí podobě hned několika svědky. Stumpp byl následně mučen a podle dobových záznamů přiznal, že se změnil ve vlkodlaka pomocí kouzelného opasku, který mu poskytl ďábel. Stumpp také přiznal, že spáchal řadu vražd a kanibalistických činů.
Proces s Peterem Stumppem proběhl v říjnu 1589 a zahrnoval svědectví mnoha obyvatel Bedburgu a okolí, kteří popisovali jeho zločiny a činy ve vlkodlačí podobě.
Během vyšetřování se zjistilo, že Stumpp vyznával od svých 12 let černou magii a po dobu posledních zhruba 25 let byl údajně pronásledován „nenasytnou žízní po krvi“. Živil se masem koz, jehňat a ovcí, stejně jako mužů, žen a dětí. Poté, co byl vystaven hrozbě mučení, přiznal, že zabil a snědl 14 dětí, 2 těhotné ženy, jejichž plody vyrval z lůna a „snědl jejich srdce ještě horká a syrová“, což později popsal jako „lahůdky“. Jedno z těch 14 dětí byl dokonce jeho vlastní syn, jehož mozek údajně také snědl. Stumpp prý svého syna nadevše miloval, ale nakonec zvítězila jeho žízeň po krvi. Údajně vyšel se svým synem do lesa, proměnil se na podobu vlka a syna sežral.
Kromě toho byl obviněn i z incestu se svou dcerou. Údajně měl sexuální styk i se sukubami, které mu poslal sám ďábel.
Stumpp byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti.
Poprava
Peter Stumpp byl popraven 31. října 1589 na náměstí v Bedburgu. Jeho trest smrti zahrnoval lámání v kole, rozčtvrcení a následné spálení jeho těla. Jeho hlava byla poté umístěna na kůl jako varování pro ostatní, aby se vyvarovali čarodějnictví a podobných činů. Stumppova dcera a milenka byly obě také odsouzeny k trestu smrti a byly upáleny na hranici.
Příběh o vlkodlakovi z Bedburgu se rychle rozšířil po celé Evropě a stal se symbolem strachu a nejistoty v období pozdního středověku a raného novověku. Tento případ byl také jedním z prvních, který spojoval vlkodlaky s čarodějnictvím a satanismem, což vedlo k dalšímu rozšíření pověr a strachu z vlkodlaků v následujících staletích.
Kritika a moderní interpretace
Příběh o vlkodlakovi z Bedburgu byl v průběhu let předmětem mnoha kritik a reinterpretací. Někteří historici a badatelé poukazují na to, že Stumppovo přiznání bylo získáno pod mučením (což často opravdu vedlo k různým fantastickým přiznáním) a že celý případ mohl být zmanipulován nebo zveličen. Jiní poukazují na politické a náboženské pozadí tehdejší doby a na možnost, že Stumpp byl obětí politických nebo náboženských intrik.
Důkazů zajištěných během procesu je pomálu.
Existují také teorie, které naznačují, že Peter Stumpp mohl být mentálně nemocný nebo trpět nějakou formou klinické lykantropie, což je psychická porucha, při které si postižený myslí, že se může proměnit ve vlkodlaka.
Opasek, který mu umožňoval měnit podobu, se samozřejmě nikdy nenašel (Stumpp údajně tvrdil, že jej zanechal v nějakém údolí, ale i když byla okolní údolí prohledána, nikdy se nic nenašlo).
Vlkodlak z Bedburgu v populární kultuře
Příběh o vlkodlakovi z Bedburgu inspiroval mnoho umělců a spisovatelů, kteří tento příběh zpracovali ve svých dílech. Mezi nejznámější patří román „The Werewolf of Paris“ (Vlkodlak z Paříže) od amerického spisovatele Guye Endoreho z roku 1933, který byl později zfilmován jako „The Curse of the Werewolf“ (Prokletí vlkodlaka, 1961). Příběh o vlkodlakovi z Bedburgu je také často zmiňován v souvislosti s historií vlkodlaků a zobrazován ve filmech, televizních pořadech a literatuře.
Vlkodlak z Bedburgu představuje jeden z nejtemnějších a nejděsivějších příběhů o vlkodlacích v historii. Ačkoli se jedná o události, které se odehrály před více než 400 lety, tento příběh stále fascinuje a děsí lidi po celém světě. Jeho politické a náboženské pozadí, spolu s otázkami týkajícími se pravdy a fikce, činí příběh o vlkodlakovi z Bedburgu nejen zajímavým, ale také důležitým pro studium historie a lidské povahy.
Odkazy
Vlkodlaci: mýtus nebo skutečnost?
